31.01.2010
války s vloky
teď tohle napíšu a půjdu konečně do vany. byla jsem poprvé běžkovat a jsem z toho vyčerpaná. ale popořadě.
zkouškové je za mnou a bylo drsné. myslim, že zimní zkouškový je vůbec ta nejhorší část roku. je to jedna z těch věcí, o kterých vám všichni řeknou, že jsou nepříjemný, ale nikdo nepřizná, že je to (někdy) víc než to. že je to naprostý psycho, schíza, dno, a tak vůbec. jako třeba zimní zkouškový. leden. únor. dospívání. podzim. nespavost. menstruace. rozchod. bolest hlavy. doplň si sám. a tak jsem ve dvou týdnech svého zkouškového zestárla o několik let, zpochybnila smysl vlastní existence a veškeré jiné existence, brečela po nevim jak dlouhý době (vim přesně, po jak dlouhý době), měla pocit, že už nikdy neuslyším lidský hlas ani svůj hlas, že už jsem sto let neviděla blízkýho člověka a už nikdy neuvidim, a tak vůbec. znovu osahala hranice svých možností, možná je trochu pošťouchla. vezmi trochu stresu a spousty sněhu, vraž tam lehkou izolaci a dochuť vrozenou divností. sartre by jásal.
víš, já žiju tak trochu v jinym světě. a z určitýho úhlu pohledu jsem úspěšná mladá žena. přiznám se, ale nikomu to neřikej: já si vlastně vůbec nemám na co stěžovat.
taky jsem byla poprvé označena za bejvalou. to slovo se mi nelíbí a nikdy jsem to nechtěla bejt. má pro mě negativní konotace. jako něco, co už ve tvym životě nemá místo. to jsou samozřejmě jenom moje asociace. byla jsem v životě dcera a holčička, sestra a kamarádka, žena a slečna, milenka, žákyně a učitelka, klientka, pacientka, cizinka, důvěrnice, básnířka, protiva, rejpal a divnej brouk. a teď jsem taky bejvalá. así es la vida, no? pokrčím rameny.
zhltla jsem, hladově do sebe nacpala murakamiho sputnika. bylo to dobré a intenzivní.
že spolu nemůžeme sdílet i tělesné potěšení pro mne samozřejmě bylo kruté. kdyby bylo možné i tohle, byli bychom asi ti dva nejšťastnější lidé pod sluncem. nejspíš se to ale nedalo nijak ovlivnit, tak jako člověk přes veškerou snahu nic nenadělá s přílivem a odlivem nebo střídáním ročních dob. v tom smyslu se o našem osudu dá říct, že byl bezvýchodný. křehký, přátelství podobný vztah, jaký jsme s Fialkou udržovali, nejspíš nemohl trvat donekonečna, ať bychom o něj pečovali jakkoliv moudře a s klidnou pozorností. co jsme tehdy měli v rukou, bylo nanejvýš cosi na způsob pořádně protáhlé slepé uličky. to mi bylo dokonale jasné.
***
uvažoval jsem, proč musíme všichni být tak osamělí. k čemu je podobná osamělost dobrá. na svět se rodí takové spousty lidí, všichni vzájemně touží jeden po druhém, po tom, co v sobě mají druzí – tak proč musíme být tolik sami? udržuje snad naši planetu v chodu opuštěnost lidská?
3.01.2010
přece jen epicky
a tuhle ideu jsem si zase půjčila od rézi. v tom minulém roce jsem tedy mimo jiné:
spala poprvé pod širákem a na letišti
spala deset dní pod stanem a myla se v rybníce
spala v cizím bytě tak často, až jsem tam měla pyžamo a zubní kartáček
poprvé pila absinth a kouřila podivnou bylinu, z čehož se pak zeblila na skleněnce
poprvé navštívila pomalý bar a okusila tam pastis, což dopadlo o poznání lépe
splnila si ten sen o tom, jak na vás někdo čeká na letišti, když se vracíte domů, a několik dalších snů, včetně toho klišé jet ve dvou do paříže
naučila se číst v tramvaji
zkusila si práci v neziskovém sektoru a usoudila, že jako jó
začala kupovat skutečné máslo a ne margaríny
nechala si ujet rozjezd víckrát, než by mi bylo milé
dělala na jedné výstavě jako umělec a na jedné aukci jako organizátor
prošla zónou
naučila se vařit s kari
objevila pro sebe nový úžasný parfém
přečetla menší než malé množství knih, z nichž mě nejvíc oslovila teorie memů, bez loga a láska, zvědavost, prozac a pochybnosti
na svoje narozeniny poprvé úplně sama otevřela šampaňské
měla tu nejpodivnější chorobu na světě a navštívila s ní ty nejpodivnější doktory
poprvé pekla perníčky a jela na labuti po vltavě
usoudila, že xavier baumaxa je divnej a naopak objevila několik pozoruhodných malých kapel
pořídila si účet na čsfd a po letech vyráběla zvířátka z kaštanů (to jsem opsala doslova)
přestala učit španělštinu a nechybí mi to
začala trochu lézt po stěně
utvrdila se v tom, že jóga je nutnou podmínkou mého duševního zdraví
vypustila několik lampiónů a byla nechutně patetická.
2.01.2010
they sing through life so why can't we?
09 v písni. inspirovala jsem se tady a pak mě předběhla zoe, který jsem to nepředloženě svěřila! klidně bych vyprávěla i velmi epicky, ale možná pro začátek stačí, že mám aspoň trochu srovnáno v hlavě. že to byl dobrej rok. že začátky bývají skutečně tak klišovitě těžké a zimní zkouškový je na umření. ale což, jsme dospělí a zodpovědní lidé, no ne? a dokud v tom nejsem sama, tak to jde.
leden
Control Machete: Ileso
Dresden Dolls: Truce
Flunk: Everything Is Ending Here
únor
Natalie Walker: Colorblind
R.E.M.: Country Feedback
březen
Dan Bárta: Vlčák
The Notwist: Alphabet
Zuby Nehty: Sokol
duben
Amy MacDonald: This Is The Life
R.E.M.: Strange Currencies
květen
Ani DiFranco: Joyful Girl
Angela McCluskey: Long Live I
červen
Peter Björn and John: Paris 2004
White Lies: Unfinished Business
Please The Trees: Red Sky
Dva: Dua Dua
Sunflower Caravan: The Hidden Words
Houpací Koně: Helium
červenec
Macaco: Moving
Regina Spektor: Hotel Song
Angela McCluskey: This Night
Malú: Nadie
srpen
5nizza: Soldat
Nerez: Ke Zdi
září
Jablkoň: Svatební
Nerez: Tisíc Dnů Mezi Námi
říjen
The National: Slow Show
Télépopmusik: Don't Look Back
listopad
Calexico: Pepita
Mark Lanegan: Come To Me
N.O.H.A.: Tu Café
Szidi Tobias: Obrázky O Láske
prosinec
Po Obědě: V Kuchyni
The Swell Season: Back Broke
Květy: Tulák
předsevzetí ne, ale přání: víc číst a směřovat myšlenky, čas a energii tam, kde to má smysl.
jo a ten předvánoční Janek Ledecký se nepočítá, jasný?
Domů